Nářek zvonů

Zvonily zvony na věžích,
své těžké bim a bam
a tloukly svým nářkem
do vrat zamčených,
aby vymámily
modlitbu pro duše zvoníků,
zvonících na poplach,
že přichází noc
a zemřel den.

Tehdá se sneslo
mračno ďáblů
a nechalo zmatek
na květech,
s chechotem štěkavců,
za dlouhým provazem
žlutých smyček a uzlů.

Pukaly stromy,
kynouce moudrou korunou
košaté hlavy
a rozpustily vlasy
svých větví,
jako poslední pozdrav veverkám,
co se v úprku
rozeběhly po kraji.

A tu vše náhle
uťal klid!
S ozvěnou malých rolniček...