...

Lidská duše ve spleti utkané z dávno zašlých dní
Podstata…
Vědoma svého patetického sbohem
Sbohem formy z axiomu zažehlého nádechem
křehkým obrazem, jenž trvale doufá: nejsem předurčen

Troufáš si postavit se osudu
zdání svobody stále se vytrácejíc
tluče srdeční chlopní skrze tempo dní
Ano
Přítomnost, minulé i budoucí, tak jako bezvědomí
Může nabýt kontur, jež značí zdání
a tak jako sen, i setrvalost v okamžicích
nabízí nekonečnost

Ovšem cosi v člověku zakleté
Had, svízel, trvání
přináší nedokončenou
ovšem stále zjevenou prchavost
vracející věci do svého počátku

Pak tedy není spirály
ale jen kruhů do sebe plynoucích
zmatených odkazů,
které někdo zbůhdarma přetrhá
a přímo před našima zděšenýma očima, již mnohé bolestně přetrhal
Tolik k životu…