Přelud myšlenek

Procházím ulicí, jen tak bez cíle,

myšlenky plynou, bez píle.

Osamělá, a se srdcem na dva kusy,

občas, zabolet asi musí...

Zrmzlý únor a přitom sníh nikde není,

procházím ulicí ve svém snění.

Lampy ozařují moji tvář,

mě nechce se domů,

cítím tu velkou zář,

jak hýbá se nálada nahoru a dolů.

Lehký úsměv a přitom smutek mám,

občas štěstí postrádám.

Však je tu také něco, co hřeje i drtí,

láska, strach, ze života a smrti.

Noční ulice a já třesu se zimou,

snad mé myšlenky brzy zhynou.

Vždyť i svět dokáže krásný být,

tak proč musím pořád jenom snít?

Procházím ulicí, a myšlenky prokleté,

nesměju se...

tak sakra nemysli, a čiň se! ...