prázdno po knoflíku

Rozpůlené tváře

těžko je dám dohromady

těch pár dní z kalendáře

jen

rozžhavenou pecí

ústa nenasytím

nenasytným

šeptám si do slov

vidím je všude

v dýmu co se

jako líná kočka

uvelebí na verandě

na zdech

v obrazech ulic

a kolik skic

zabodlo se do zornic

řeky čas

zabloudil

k nohám

uchozeným

a rozvinul se

do všech chvil