...

tak náhle se mi chce utéct pryč od všeho,

neunesu sám sebe v duši a to ticho kolem mě

jen spánky buší, 

kdosi někde uvnitř mě našeptává do blížící se noci

tak kradmo ti radí němý kamarád nepřinášející spásu

jen bolest, kterou cítíš na kraji a stahující se krk

svědek tak němý, 

dnes nebudu mít pokoj, dnes nebudu usínat

bez dechu a pochopení se ztrácím a přitom tolik vím

miluji

a cítím jak potřebuji to vyslovit nahlas, 

zakřičet 

dnes nebudu mít pokoj a kdy?