do gala
Únavou
přivřu své
oči zvlhlé
a očistím tabulky
skel
zkalených,
kartáčem
útěšných slov,
vyčešu
bolavé vzpomínky
ze své duše,
upravím kravatu,
ze slov
zbytečných
a zapnu
knoflík perletový
posledního citu,
na haleně
zakázaného ovoce,
pak nazuji jen
si minuty
příštích dní,
co záváži
vteřinou
naděje
a klopu
žaketu
mi
drobné
bílé květy
provoní...
..ted..
už je čas jít...
Komentáře (0)