Déšť

V noci přišel déšť a zaplavil celý, celý kraj.
Jak slzy s tvých očí snášel se k zemi,
Jak smutek v tvé tváři, když večer jdeš spát.
Ráno déšť ustal, tak jako tvůj pláč,
Slunce zas svítí, ty směješ se zas.
Však něco tu zbylo v temných kalužích
Tak jako v tvých očích smutek je skryt.

Roníš své slzy, pro lásku ho ráda máš,
Zapomněl, že jsi, a co ty, co dělat máš?
Smutek v tvé tváři ukryt je už pár dní,
Přes noc ti zmizel, prý už se nevrátí.

On říkal často, že má tě rád
A že tě nikdy nezradí.
Ta slova zůstala jen hrou,
teď už se nikdy nevrátí.
Nevrátí – ten pocit tě děsí,
Jen pár krásných dnů
A pak tisíc smutných.

Déšť v noci přišel, nasytil suchou zem,
Tak, jako tebe on a pak rychle odešel.
Můžeš chtít hodně, můžeš chtít ještě víc,
Déšť ani lásku v ten večer nevrátíš.