Mikrojimbo nenalezen

se všemi hráči kteří se mnou mluví přestávám mlčet
tobě se zdálo že jsem vzteklý pes
a že tě koušu
ažetě
tahám pryč z místa kde tě hřálo slunce
svými paprsky z alobalu
ve všem je naděje
i v tom co není pro tebe
celý svět se stal jen malým místem plným vzkazů a otázek bez odpovědí

cesta kterou jsem šel se nezdála špatnou
ale zanechal jsem za sebou příliš mnoho mrtvých
a ty skvrny od jedu se nedají smýt
vzal jsem si místo kde mi mohlo být dobře

...
velká noc dočasně ukryje hříchy podvečera
krátkozrakostí
turbulentních radostí a starostí s pachutí hnijících pomerančů

běžím s větrem o závod vyhrávám ale není nikdo kdo by to ocenil
na mostě přes řeku natáčím ruce na za pět minut dvanáct a koušu
pomalu se prokousávám nebem do jitra příštích příležitostí

nesnáším vrahovy oči
nestojím si za svým
pádluj a nekecej prostě se zeptej zítra to nekončí na půdě je schovaná ta stará krabice a višně v čokoládě

v nebi zakrvaveném sliby nesplněnými pro vlastní požitky a potěšení
mrzne a dole tuhne úsměv na rtech

s křikem a hrůzou v očích skáčou jeden po druhém do bezedné propasti
plné falešné naděje a tichého sténání voskem slepených včel

už jste slyšeli o tom že vítězové byli poraženi?

...
stříhám proužky papíru a skládám je na sebe v dobré víře že tak oživím stromy