Samota

Opuštěnou uličkou se plíží.
Z pod černé hladiny vzhlíží.
S kapkami deště se na mě snáší.
Na Slunci jak neviňátko vypadá,
Ve stínu nůž do zad mi vráží.
Vítr cáry kolem rozhazuje,
Jako rukama mě jimi uchycuje.
Obmotává se kolem mě, dusí,
Dech nemám a v očích slzy.
Jen co uteču,zas v jiné ulici mě chytí.
Pod kůži drápy černé zarývá,
Do srdce atháme vbodává.
Její dech, odporný a hnusný,
Mi do myšlenek proniká
A já opět utíkám.