Proměna mysli

Po bílém plátnu stéká obsidiánová čerň,

svěží vzduch zavání rozkladem.

Barvy blednou, měníc se v šeď,

tvorové temnot vylézají z děr.

Temný had trávou se plíží,

připraven chňapnout, otrávit, znetvořit.

Zášť hledá oběť, jíž může umořit.

Planoucí pes stojí ti po boku,

napjatý, netrpělivost z něj přímo čiší,

hněv čeká jen na uvolnění mříží.

Však vzpomínka na mé přátele

zahání vnitřní démony zpět do svých doupat.

Ze dna se dere naděje,

mysl mířící do temnot učiní velkolepý obrat.