Dítě ve válce

Dítě nevinné v koutě brečí,
něco ho tam k němu tlačí.
Je to strach o vlastní život,
venku jede tanků průvod.
Dítě plyšáka v náručí svírá,
naživu ho drží jen jeho víra.
Voják našel děťátko,
snad nezabije ho za krátko.
Dítě najednou jakoby ozářil anděl odvahy,
děvčátko zvedlo se z rozpadající se podlahy.
Přišla k vojákovi s nevinným výrazem,
on oněmněl úžasem.
Na válku už nemyslí,
teď pohádku děvčátku vymyslí.
Zbraň on odložil a usmál se,
na válku a zradu on vysral se.
Teď bude utěšovat malé,
ať se zlobí jeho velitelé.
Válka je blbost, válka je hřích,
bez ní by byl na světě klid.