Áj

Jsem ještě mladý květ
a jíž mám svoje mšice
prý poupě na pohled
za zády poběhlice
a tak si šeptají
potají, přátelé
mám oči z blankytu
jsou smutně veselé

Ráj není pro růži,
jež svěže voní, bodá
prý trochu hezká jsem,
a že je mě moc škoda,
když randím s debilem,
však není čistá voda,
již každý chtěl by pít

Jsem svá v svém prostoru
a tebou nechci být,
nehledám oporu,
jen zkouším po svém žít.

Jsem Áj, jsem tajemno, co obepíná duši,
a hříva ze slunce mi skrývá drobné uši
úsměvem nehýřím ten není jen tak k mání
na tváři bělavé, co pláče do svítání.