Soukromí ďáblové

Vyčpělá vůně suchých květů
drolí se na prach
jenž zůstane tu po nás
to jediné bude připomínkou
že žily jsme jako královny
nic nás nemohlo zranit
nic nemohlo nás ztrestat
a přece trestu jsme neunikly
každá ve svém lůnu
soukromého ďábla si nosíme
památku na ty, co postele zahřívali
žalozpěv za ty, co nepřežili
naše rozervaná nitra