Než

ležím v posteli s trhlinami a na dně mé noci čeká milý černý pavouk bez hlavy
líže mi koule když spím a zdá se mi o moc větší než kdy jindy
každý večer po stěnách stékají hodiny
praská vzduch a z dálky voní mrtvé moře
v tom šeru prázdného nebe
kde cizí lidé nalézají důvody a příčiny následků
bez čtyř stěn a jednoho stropu
někde mezi proč a protože
čas roste rychleji a rychleji teď umírám ale nikdy už nezemřu
namísto rukou dva těžké kameny které mě drží u dna
kameny
které se mnou všude padají



kradu prožitky druhým nebojím se vyjádřit pocity za které nezodpovídám
sedím na zemi u tvých nohou a povídám
dnes naposledy tě budu mít k večeři
má náruč je už připravená už jsem celý v celku
odhodlaný být zase hladový
budu tebou chtít projít i v noci nebo jen v noci chci procházet v noci
jsi trochu nezřetelná
a já na sobě cítím že se měním v další noční neforemnou hmotu
která obalí tvé tělo a vstřebá tě
až ráno rozmočené slunce opatrně prosvětlí nezřetelné kontury okolí
budeme už jedna osoba