Genderový nomád

Nejraději bych rozbila všechna zrcadla,
nejsem zrůda, ale ta myšlenka mě napadla,
dnes tvář si neoholím, abych neuvěřil,
že jsem snad žena - stokrát jsem se měřil.
Chytám se za hlavu, nesnáším ten pocit,
přestože se netrefím vestoje budu močit,
někdy i má duše bývá špatně pochopená
a tak kolikrát raději - jsem tichý jako pěna.
Chceš snad abych se odhalil, prostě se ukázal?
Někdo mi to v zrcadle dávno předtím zakázal,
při každém pohledu do něho vedu boje,
z jaké strany že mám - vlastně chytit oje.
Možná by bylo fajn, kdyby byly troje,
možná bych pak řekl, tohleto je moje,
a tak řídím co zbylo, toho hybrida,
že jsou lepší auta - mi vážně nepřidá.
Země okolo začíná být pustá,
prázdnotou vysychají občas i má ústa,
tohle je poušť genderového nomáda,
v zemi nikoho........................