šepot feťačky

ptal jsem se mrtvý holky
co u popelnic ležela
proč už ptáci nezpívaj

/Protože srmt ničí radost/
řekla

a její tělo
zchladlo jako tma
jako slza
co po tváři neputuje dál

její sny se vytratily
mezi kelímkama od Ramy
v černý hloubce popelnic
ve slovech Baudelairových básní
a v šepotavym větru
co přinášel strach

strach z temných děr
který vedou jenom pod kořeny


a když jsem odcházel
mávala mi na rozloučenou

z dálky

s modrým předloktím
co už nemusela skrývat