Minulost z činžáku

Táhnul, táhnul
za jeden provaz.
Až rupnul.
Čekala jsem na svázání.
V Růženině lomu
opírám se o srdce.
Jako na prahu domu.
Je to vyznání.
Taky z kamene.

Posílám polibek na všechny
strany.
Někdo se chytí.
Lapena v síti nebojím
se pádu.
Žádné hrany.
Po tvém boku by bylo
jistě krásně.
Však ona to ví.

Neuvadáš.
Měla bych ti to přát.
Z osmého patra činžáku
koukám do černé díry.
Hážu vzkazy.
Krása, kdo je chytí?
Sama se sebou plná očekávání,
možná víry.

Víly, která létá s výry. A
snad s trochou té víry.

Přinese ji na práh.
Můj.

Minulost třpytí se na silnici.

Zase.

Už ji někdo našel.

Hodně štěstí.