Dlouhá a hořící

Město už mlčí:

Noc přišla do ulic;

má úsměv vlčí

a neujde jí nic.

Po hlavní třídě

se s klidem prochází,

obchází kolem

a nikde neschází.

Všude je mrtvo:

vláde tu klid a mír.

Nad vršky stromů

neslyšně plachtí výr.

Jen já jsem vzhůru:

ve svitu svíček krásně

hodinu po hodině

píšu na papír básně.

Noc zvolna plyne,

já stále píšu slova.

Únavu příchozí

odmítám zas a znova.

Knoty se krátí:

ty svící pružné kosti;

plameny malé

dávají světla dosti.

Píšu o citech;

o strachu ze selhání.

Píšu o věcech,

kterým se mysl brání.

Sedím už dlouho:

necítím žízeň, hlad.

Výsledky pálím!

Je to tak lepší

... snad.

Píšu a hořím:

horečky čtyřicítky.

Básniček krátkých

napsal jsem tři desítky.

Odvahu ztracenou

v tom žáru objevuji:

zahanben úvahou,

že dosti nebojuji.