Pomalu
probouzí se den
svět mlčí
v lhostejně
obyčejném ránu
tak dokonalém
ve své křehkosti
Ticho však náhle
přehluší můj hlas
když v bezvětří
paměti
hledám Tvá
včerejší slova
trochu ohmataná
rukou úzkosti...
Chtěl bych v životě ovládat čas a vždy ho přibrzdit, když potřebuji a jindy nechat běžet rychleji, možná že proto je tak drahocenný a důležitý...
02.07.2016 16:39:12 | Kubíno
LhoSTejná dokonalost....ohmatává...hlodá na kost...prázdná rána...úsměv.z.
02.07.2016 13:16:07 | zdenka
líbí se mi ten konec, nkdy se tak upínáme a ptáčci-slova plihnou v dlaních, znám :)
02.07.2016 10:04:19 | Ragnell