Divadlo

Tvůj dech zanechal stopy

na zrcadle mé duše.

Mezi kapkami tuše

čteme příběh o nás dvou.

 

Život je hrou

a my jsme loutkami

v rukách osudu.

Sotva se klaníme,

                               přijímáme ovace,

už máme kabát ze studu

a ve stínu divadla

                                žebráme o kus žvance.

 

A svět se chvíli směje 

a chvíli pláče.

Vždyť má v nás hráče

se smyslem pro parodii.

 

Nehledě na žánr, místo,

čas,

jsme v dokonalé harmonii

           ve světě,

                           kde svět je v nás.