BEZMOC

marně však k němu hledáš hlavu...možná také hlas...první slovo...slabiku...cokoli...melodii...skrze ni znovu rozeznít...to ticho...to prázdno...onen klid...co provokuje...začni znít...úsměv.z.

18.07.2016 13:21:10 | zdenka

Děkuji za působivou reflexi, Zdeno :-)

18.07.2016 14:03:46 | Amonasr

Bezmoc je pouze stav mysli, ne těla. A proto i svázaní jsme, můžeme být, svobodní.

13.07.2016 18:03:55 | VEDz RVAHEs

Ano, o to tu běží především... :-)

14.07.2016 12:37:30 | Amonasr

Tahle se mi moc líbí ;-), "krásně" vyjádřená bezmoc.

07.07.2016 22:49:36 | Kubíno

Děkuji, Kubíno, za Tvé empatické vnímání :-)

07.07.2016 23:34:11 | Amonasr

;-)

09.07.2016 15:16:42 | Kubíno

den co den se s ní setkávám.. u lidí, kteří vědí, že už nemůže nikdo a ani oni sami udělat nic pro své uzdravení, stejně i tak se cítí jejich blízcí..to je bezmoc v tom nejsyrovějším slova smyslu...a Ty jsi to zachytil přesně..ST

07.07.2016 21:38:59 | Nikita44

Až na tak krajní polohu jsem při psaní nemyslel, o to víc si ale považuju Tvého přijetí a komentáře, Niki - a raději už k němu ani nic nedodám, protože na místě je jen pokorné ticho...

07.07.2016 23:33:21 | Amonasr

.. já vím Pepo, že na tohle jsi ani myslet nechtěl...jen se mi při slovu bezmoc vybaví bohužel tyhle věci..je to asi tím, že tu práci mám čím dál tím víc zarytou pod kůží..a není o co stát:-((

08.07.2016 09:03:50 | Nikita44

Naprosto Ti, Jano, rozumím, a máš můj setrvalý obdiv - myslím, že i pro pacienty je důležité, že jsi jim nablízku právě Ty :-) Umím si ale představit, jaká je to řehole a jak si to vnímavý člověk odnáší i s sebou - na druhou stranu jsou Tvé verše o to hlubší, cítím v nich často onu skutečně prožívanou empatii s lidským údělem. V životě je vždy něco za něco - povrchní a k druhým lhostejný člověk ani nemůže psát hlubší poezii... ;-)

09.07.2016 17:37:45 | Amonasr

díky Pepo, Tvá slova mě doslova nakopla na zítřejší směnu:-))

09.07.2016 17:47:33 | Nikita44

Hezčí odpověď jsi mi napsat ani nemohla ;-) :-) Budu na Tebe myslet ;-)

09.07.2016 17:52:51 | Amonasr

díky Pepo!:-D

09.07.2016 18:10:54 | Nikita44

:-)

09.07.2016 18:11:16 | Amonasr

...ach ta svéhlavost...

07.07.2016 13:17:48 | Jort

;-))

07.07.2016 23:29:23 | Amonasr

Taky mám jednu malou o bezmoci, ta tvá je povedená, líbí se mi ty různé úhly pohledu, mohli by ji napsat všichni, jak si ji představují, bezmoc...

07.07.2016 11:19:23 | Philogyny1

Díky za přijetí - taky mě napadlo, že to každý může pojmout trochu jinak podle svých vlastních prožitků a pocitů a byl bych i zvědavý, jak... :-)

07.07.2016 23:28:03 | Amonasr

někdy nás život zastaví, na chvíli, abychom si rozmysleli, kam vlastně směřujeme a čeho chceme dosáhnout, pak myšlení bolí ... a opřít se můžeme jen sami o sebe :)

07.07.2016 11:16:05 | Ragnell

Já se probudil ze sna a byl jsem rád, že to byl jen sen - i když se opíral o reálné dřívější prožitky a byl až moc živý :-) Tu tíseň, která ale ve mně zůstala i po probuzení, jsem ze sebe musel nějak dostat, tak jsem ji vypsal :-) Ano, souhlasím - oporu pro vyjití z podobné bezmoci člověk musí najít především v sobě a nepropadnout beznaději ;-)

07.07.2016 23:25:25 | Amonasr

no, jestli tohle byl sen ... tak bych takový nechtěla:) Ale pěkně ses z toho vypsal :)

08.07.2016 07:41:07 | Ragnell

Já ho taky nechtěl - on se mě ale bídák neptal ;-)) Tenhle byl docela reálný, ale někdy se mi zdají tak bláznivé a nesmyslné absurdity, že vůbec nechápu, jak se něco takového může někde v hlavě zrodit. Takové mám ale rozhodně raději než ty imitující nějakou ošklivou skutečnost :-D

09.07.2016 17:30:04 | Amonasr

Nastalo odcizení...ta blízká hlava je a není...

07.07.2016 10:13:34 | básněnka

Jj, výstižné :-))

07.07.2016 23:19:24 | Amonasr