Srdcežhář.

Pohled žháře,

zdaní němý klid.

Podlaha, mém peklem v pokleku,

stává se obličejem lháře,

a zrcadlo,v němém úleku,

 zrcadlí, obrys.

Srdce žháře.

Pohledem, tak divně němým, hledíc na světlo uprostřed tmy.

Tichý šepot můry,

kreslí temnými křídly oblaka slz nebes.

Ach..

Zářící dny.

Tiše plynou,

obláčky dýmu vzpomínek,

nad krajinou tichou, myslíme, krásné to dny...

Bez kytek.

Kroky bez zvuků, polibky bez doteku,

láska bez něhy, jen tak, pro útěchu.

 Klaní se před propastí, hledáme city,

doufáme, že bude líp..

Ty si.