stalagma

věřil jsem v hlasy všech měděných zvonů
věřil jsem v lásku v temno temný sféře smaragdových mraků
a za stěnou z ticha a ustavičných lží
poznal pravdu

pravdu o tom

jak si nikdo neváží slunce
které dává život květům bezu
které mění nebe v Jornovi představy
které jako stvořitel všech myslitelných světů
hladí ženám něžně vnady

bez potřeby návratu