Když tma dozrála
v panorama hvězd
noc počítala v paměti
vlny minulosti
Tříštily se o tichý útes
v oceánu času
až se rozplynuly
s odlivem
u břehu přítomnosti...
počítání v paměti noci...hvězdy přišly ku pomoci...zvaly ve svou hlubinu...nehledaly příčinu...jen plály...plály...do radosti...jako drobné slzy štěstí...z.úsměv.
19.07.2016 19:55:08 | zdenka
Ano, to je to správné místo pro minulost - rozplynutí v pěně času. Povedené.
17.07.2016 16:17:29 | A42
Hvězdy jsou někdy jako knoflíky pro paměť, občas se ale taky ztrácej...
15.07.2016 10:37:32 | básněnka
hezká :) jen jedna věc mi tam málinko nesedí...
15.07.2016 10:24:02 | maryshka
ANO ANO,Nikitko vědoucí..čas je oceán a všichni v něm nakonec utoneme...ALE ze břehu přítomnosti můžeme poťouchle-anebo s vděčností, či s pokorou a úžasem pozorovat celou naší žitou věčnost odlivy a přílivy a obdivovat toto věčné drama v objetí předzjednané harmonie...než nás ovšem spláchne z našeho břehu údělná tcunami***:-D*ST***
14.07.2016 21:30:25 | Frr
tak, tak.. někdy je přetěžké neutopit se ve vlnách paměti a to špatné časem zapomenout a žít jen teď a tady... oceán času je tak obrovský a nelítostný.. díky Frráčku
15.07.2016 08:16:02 | Nikita44