Vikingská

Ticho před bitvou,
něž meče o zbroj udeří,
ať už tu mou, či tvou
Peklo v nebe, nebe v peklo nevěří.

Krvelačnost vrahů,
jež za každé vřavy vzkvétá,
tak snadno marní snahu
užívat klidu léta.

Zatím, co se hejna Valkýr slétávají
- průvodci cestou do Valhaly,
svými meči, štíty pomáhají
najít pravdu těm, kdo sami sobě lhali.

Krev kape z hrotů kopí
na půdu neosetou,
s níž si bohové žerty tropí.
že mrtví prý tu kvetou.

Tak mizí duše bojovníků,
kteří tu odvahu měli,
vložit sílu do výkřiků,
které od mrtvých nás dělí.