Světlá Noc

SVĚTLÁ NOC

Příběh, jež jednou jsem kdysi psal,
po kterém kde kdo zatleskal,
nyní převést do veršů chci tak,
aby i vítr měl mne za něj rád.

Tak pozor, přijíždí vlak,
tak rychle jak koridor mu svolí,
jede přes údolí,
jede kolem polí,
jede jako drak.

A co, že tímhle vším chci dokázat ?
Jedné dívce, k níž jede ten vlak...
že ji mam nade vše rád.

Jedné krásce z Ústí,
která, když si vlasy spustí,
že mám ji tolik rád,
snad prošvih bych i maturitu,
abych někde za úsvitu,
s ní ve tmě mohl stát.

Bůh žel, bez úsvitu
a bez jí samé kolikrát,
mohu ji jen smutně psát.
Psát tyhle smutné řádky,
jak listy do pohádky,
chtěl být bych s ní už napořád.

A proč, že řádky smutné ?
Jsou zde vůbec nutné ?
Žije tady dost zlých duší,
co šeptají do našich uší,
konec mezi námi žádají,
rozdělené si nás nechají,
a tím úmyslem se nijak netají.
Proč ten krásný klid nám nedají ?

Můj strach z nich je stále větší,
i má milá sem tam hlavu věší,
kdy se jim to povede ?
Kdy jejich mysl odporná nás na rozdílné cesty zavede ?

Zas... proč celý text je otázka ?
Čas... jen ten platí jak docházka,
jak docházka má k drahé mé,
jak naivnost má k nahé tmě,
když čekám, že ustoupí sama,
ne, to dřív divy svede s náma,
ale nezmizí do doby té,
než impuls vzejde z vůle mé,
možná však i z krásy Tvé.

Ano, z Tvé tváře se to stalo,
to že slunce brzy vstalo
a zlou tmu navždy rozehnalo.
Ne nadarmo říkávám Ti sluníčko,
má to svůj smysl, a ne maličko.

Počasí se uklidnilo,
světlejší část přichází,
nakonec se podařilo
a tmavá noc odchází.

S ní odešli i nepřející,
někteří šli, někteří zůstali,
všichni jsme jen soutěžící,
na velkém strmém úskalí.

Tak proč mám pocit, že jsem vyhrál,
i když hra se s koncem jímá ?
Celej zbytek světa, podle mě to prohrál,
jde tu jenom o to, jak to každý vnímá.

Je to tady zas... otázky.
Vrátili se, jak se do řek vrací oblázky.
Pomalu, ale bez otálení
a české vodní toky jsou zas plné kamení.
Pro mě je to ale také znamení,
již dost bylo štěrku, načase je plnění.

Zlého se člověk nikdy nezbaví,
obzvláště jsou-li dva
a jsou-li v jednom znamení.
Ve znamení lásky
a to bez nadsázky,
tak neřešme kamení.

Pojďme dál,
spolu přejdeme ten velký sál,
sál zlých pohledů,
sál jejich nohsledů
a sál samých podvodů.

A pak tě vezmu za ruku
a říct si budem moct,
jak Gimli bandu skurutů,
zahnali jsme temnou noc.

Tak pojď si užít den,
jsem tak rád, že ten,
s kým to činíš,
občas i já jsem.

Jsem snad na pokraji mysli asi,
ale nevím již co psát mám dál,
snad teď přijdou klidné časy,
ještě tisíc polibků bych ti rád dal.

Jsi pro mě víc než cokoliv jiného,
víc než cokoliv na zemi svatého.
Víc než pytel peněz, víc než vagón zlata,
víc než auto nerez, víc než truhla svatá.

Miluji Tě víc, než si umíš představit,
tu vzdálenou dívku, Barušku,
tak zkus se nad tím zastavit,
přezdívanou berušku,
nenechám ji zastínit,
zastínit tou hnusnou tmou
a dokud sama chtít bude, bude mou,
mou beruškou ústeckou

Lukasss 19. Listopadu 2006
Pro Erisku :-*