Sebaničenie ničiteľa (Nebezpečná prevaha otázok)
Sebaničenie ničiteľa (Nebezpečná prevaha otázok)
Hlava to neberie, pri srdci ma bolí.
Prečo sme ešte bezcitnejší, krutejší,
než sme pred sto, tisíc rokmi boli?
Toto je tá cesta vpred? Toto je pokrok?
Lesov, zvierat, ubúda rok čo rok...
Podmanili sme si všetko okolo nás.
Kto nám ale dal právo na ničenie toľkých krás?
Ľudstvo hlúpe postupne zabíja to,
Čo život mu vdýchlo, vďaka čomu žije.
S vidinou, peňazí, moci, hromadí vo dne, v noci,
A bez výčitiek zo zlatých pohárov pije.
Vôkol sa obzri! Čoho sme to vlastne králi?
Už len smetiska, čo kedysi domovom sme zvali.
Ale kľudne ďalej ber, zver z kože zder,
a znič každý prírodou nastolený mier.
Jednoducho ignoruj nevinných bytostí nárek, rev.
Stále sme si nezvykli, že nie sme vesmíru stred.
Tak už konečne ovládni ego, pohni sa vpred!
Kdeže. O vstúpenie si do svedomia opäť márna snaha...
To spravodlivosť v kúte vzlyká - dokopaná, nahá.
Sme len samozvaný pán, vrchol potravového reťazca.
Len namyslená rasa, tyran, dočasný vládca.
Veď človečenstvo ani sebe samému vládnuť nevie,
Slabšiemu do očí sa smeje, od úst berie, zabije.
„Všetko v mene mieru!“ Kričia... Nie!
V mene iných, človek odjakživa bojuje.
V mene bohov neexistujúcich.
V mene pseudovládcov ziskuchtivých.
V mene názorov nezmyselných.
Bojuj za mier... Čo? Kde je logika?
Čo mi zase a znova uniká?
Prečo zaň život položiť?
Prečo sa v ňom proste nedá žiť?
Prečo musíme neustále zbraňou mieriť?
Je toto náš koniec? Už sme v cieli?
Šance sme mali,
cesty späť už niet.
Tak zomri v žiali,
alebo si zvykni na tento polomŕtvy svet.
Komentáře (5)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Mě se to líbí celkově jako zamyšlení, tápání, hledání.........Je v tom znát tvá osobnost, mládí a tak to má být. Zrajeme všichni a přeskakujeme život po svém. Nejvíc se mi líbí:
Bojuj za mier... Čo? Kde je logika?
Čo mi zase a znova uniká?
Prečo zaň život položiť?
Prečo sa v ňom proste nedá žiť?
Prečo musíme neustále zbraňou mieriť?
Je toto náš koniec? Už sme v cieli?
Asi jsem pořád naivní, ale ani mě to hlava nebere. :O) ST
13.11.2016 00:33:18 | Tichá meluzína
to se četlo jedním dechem... tohle mě zaujalo:
Stále sme si nezvykli, že nie sme vesmíru stred.
Tak už konečne ovládni ego, pohni sa vpred!
Kdeže. O vstúpenie si do svedomia opäť márna snaha...
To spravodlivosť v kúte vzlyká - dokopaná, nahá.
21.07.2016 12:50:02 | Papagena
a teď ten pozitivní:
je to skvěle vyjádřenej pocit. A současně to má pekelnou hloubku. Možná se to jeví naivní, ale to je pro báseň snad jedině dobře. Není to esej. Napsat báseň, která má myšlenkovou hloubku je podle mě velice těžký, já to nedokážu.
A teď proč to píšu (básně až tak moc nečtu). Vpodstatě si pocitově shrnul (i přes své mládí), to co napíše dospělej chlap, kterej už má něco za sebou. Tím nemyslím sebe... Ale jednoho (byť poněkud radikálnějšího) pána, kterýho jsem zrovna teď dočet a pro sebe okomentoval. Takže tvá báseň byla takovým náhodným potvrzením dojmu z jeho díla...
Možná je to moc složité, jak to píšu:
http://blisty.cz/art/68251.html
tvůj název jen dává depresivnější nádech tomu všemu...
Je možný že na to všechno jednou zapomenem... a je možný že to vlastně budem řešit do konce našich dnů...
20.07.2016 14:28:57 | ewon
Vďaka za komentáre! No tak s tými negatívnymi vecami veľa nespravím, to už záleží od osobných preferencii každého z nás. O tom, že je to kostrbaté veľmi dobre viem, ale zmeniť som to už nevedel... A za tie pozitíva samozrejme veľmi pekne ďakujem.
21.07.2016 12:34:18 | MA t HA
napíšu dva komentáře schizofrenicky jeden negativní a jeden pozitivní. A vyber si, co se ti víc líbí. :-)
negativní:
1) nemusim slonenčinu
2) nemusim ani básničky
3) no a básničky na takový, no co to je za téma...
4) a pak je to takový kostrbatý a já nevim no...
20.07.2016 14:22:21 | ewon