Střepy

V tichu roztříštěném na tisíc kousků,
zíram do tmy zda se z ní vynoří.
Vkládám důvěru do šedých mostů,
doufaje, že voda je nezboří.

Vkrádá se tma i do mé duše,
tiše ji pohlcuje.
Naleptá, zaplní nenápadně a suše,
se strachem pak netečně obcuje.

Slyšíš mě? Nespíš?
Zprávu zpráv pro tebe mám.
Chceš ji slyšet nejspíš.
Zadarmo radu ti dám.

V lese pošeptalo mi ji listí,
prý rožni v duši světlo,
vždyť střepy nosí štěstí.