ŘVOUCÍ POLOPRÁZDNO

 

 

ŘVOUCÍ POLOPRÁZDNO

 

 

jsem tu!

křičí poloprázdno

z bezradné úzkosti rozpínavého ega

 

přetlak kontaminované páry

z nízkého bodu varu

tupě zařezává rány

do kůry stromů

které nezasadil

škrábe do omítek

které nevytvořil

zohyzďuje falešným křikem barev

jež si sám nenamíchal

jakýkoliv povrch

někdy i ten svůj

 

má sám strach z dotyku

aby se nerozprskl

jak mýdlová bublina

tušící co je pod obalem

 

anonym vlastního já

ze studu podepsat se jménem

skrývá své duté poloprázdno

za úlevné hulákání

 

adrenalin?

snad do té míry

jak levná zbabělost dokáže imponovat

ještě zbabělejším

s dychtivým leskem stroboskopů

v poloprázdných očích

 

přestříkaná konformita

jež ztratila vlastní vědomí

a nevidí ten škleb

co na sebe ze zrcadla vrhá sama

když opájí se poloprázdným křikem

 

revolta leda snad proti sobě

mocným tak akorát k smíchu

slabý odvárek pro panenky

navždy nedospělých dětí

kňučivě zalezlých v náhražkách rezervací

před smečkou odporně sebejistých

cenících výhrůžně na život krysí řezáky

zlověstně arogantních hříchů

 

 

Praha, 14.7.2016

 

https://www.youtube.com/watch?v=Pjy1Zv8ZFdY