Pro Vlastu

dlaň tvá se vzdálila od té mojí

přáteli už nechceš být

tvá mysl teď proti mně zbrojí

stále si však hluboko uvnitř mého srdce

nedokážu zapomenout na naše láskyplné tance

na tvůj bláznivý smích

na tvoje prdlý nápady

zbydou teď v přátelství

zbydou tam jen šrámy

proč?

musím se stále ptát

jsem ti po tom všem už jen trnem v oku

že jsem nechtěla aby ses trápil?

po jejím boku?

tvrdil si že jsi nešťastný

tak snažila jsem se ti poradit

asi jsem to přehnala

ale to není důvod proč mne zatratit

moje city a slova jsou vždy ze srdce

i když se ti tomu veřit moc nechce

na nic si nehraju

jen bez tvého přátelství

občas smutně si vzpomenu

na to kdo jsi doopravdy

na to jakýs býval kdysi

a na to

že už to asi nikdy nebude jako dřív...