Mat

Snad, že neumím být sama
Dávám bezhlavě vše v sázku
Jsem věží vyhozená dáma
A hloupá husa na provázku

Snad, že chtěl jsi mi dát věci
O kterých jsem tolik snila
Teď cítím se jako v kleci
A černá už dávno není bílá

Snad proto, že neumím lítat
Věčně bolavě padám k zemi
Usínám, když začíná svítat
A žádný doktor neví, co je mi

Snad, že už nechci být dáma
Vyhoštěná věží
Více toužím být sama
Než s tebou počítat, jak čas běží.