U stolu číslo šest

u stolu číslo šest
je mi divně
všichni se baví, zdá se,
ač hraje mrtvý Elvis,
z misky výmluv
pojídám těžké myšlenky

fernet mě umlčel,
i mikrofony osaměly,
židle tancují na
třech nohách, mezitím
gestapo přátel
uzavřelo východy

ten večer vyplul další Titanic
zdvořilost vydýchala sál,
do té doby kdekdo se schovával,
snad aspoň jedna láska
zrodila se, než moře vášní
rozlomilo trup noci

teď na stolu číslo šest
zkřehlý plavu,
ač duch mi ožil,
čekám na záchranu,
proto musel jsem ztroskotat,
vystřízlivět a
z černé hlubiny pít svůj žal.