Dívám se při setmění
do míst
kde se nekonečno
odděluje od Země
a hledám
pozůstatek Slunce
Neznám nic krásnějšího
než spatřit
v dálce
umírající světlo...
Vzpomínám si na svůj dávný zážitek v Zoo, v pavilonu s netopýry, světélkující tma a kolem hlavy mi kroužili netopýři... :-))
Nikitko, myslela jsem, že dlouho nic nenapíšu, ale mám od neděle nový text, a když jsem četla nyní Tvůj, s úžasem spatřuji cosi podobného, v tom mém také není příliš místa pro světlo...
02.08.2016 18:28:20 | Helen Zaurak
...kde se nekonečno odděluje od Země... Krásná metafora - navozuje ve mně pocit beztíže duše... :-) ST
01.08.2016 22:17:58 | Amonasr
...protože stejně Tvůj hlubinný solární panel očekává trpělivě jeho
znovuzrození- vždyť jseš každým coulem heliocentrická Světelná dáma..
- tak je to..:-)* :-D* ST*
01.08.2016 22:11:41 | Frr
To já děkuji:)
01.08.2016 20:03:01 | Katka J.
Umírající světlo nad námi, jako dozorce, když jde spát. A nyní je vše dovoleno. Je tma. Popusťme uzdy a dejme volný průchod snům a tužbám...moc povedené, až se mi z toho derou slzy...:)
01.08.2016 19:55:02 | Katka J.