samota

Vkradla se do duše znova,
tísnivá chuť samoty,
bezduchá a prázdná slova,
plují kolem prostorem,
louče zhasly ,city hltí,
bolavá moc temnoty,
kde jsou chvíle provoněné
milým Tvým hovorem.

Marně lapu v řídkém vzduchu,
po slovech a větách Tvých,
"hrnek štěstí"z něhož piju,
dělá mi teď společnost,
kam zmizely Tvoje rety,
ze kterých jsem líbal smích,
teď je smutek nějak u mě,
příliš častý host.

Příliš hustá konzistence,
z bytí jež žiji i nežiji sám,
pohlazení příliš vyschlá,
těžko nadechnout se srdce smí,
ve své mysli talismany,
lásky Tvojí objímám,
v bolesti své stále doufám,
že vyjde slunce znova,
do mých temných dní...