Ve starém zámku
Ve starém zámku
a vidíš před sebou ten svět:
V jasmínech dáma rokoková nyje,
jak kavalír jí srdce splet.
Cítíš ten parfém vyvanulý?
Jak svůdně šustí krinolina!
Hle, tam se trsy křovin hnuly
a pod střevíčky skřípe zem.
Smích rokoka se tady mísí
s pompézní barokovou hrou.
Zde císařovna žila kdysi
a hrabě s hraběnkou.
Dnes všechno mrtvo.Dějiny sem
svou těžkou ruku položily.
A starý zámek je jen mysem,
kde dávní trosečníci žili.
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Pěkná.Když se zaposlouháš,nebo zadíváš na věci dávno minulé-nádherně se sní a u tebe i píše.
hezky barvitě vypsáno.
11.04.2008 21:49:00 | s.e.n
Sám život někdy drhne...Mezi hudebníky (jako všude) jsou talenti od boha a dříči. Nevím, koho mám raději, talenti dost hřeší, spoléhají, věří (sobě)...
12.02.2007 16:25:00 | muzikant
Loto, žádný přidrzlý krok...tak to neber...ale piš, když ,,musíš" Sednout si a chtít napsat báseň, tak to většinou nefunguje...na to bys musela být profík... a i u těch je poznat, píšou-li na zakázku...
Jinak cit pro poezii určitě máš... časem na to příjdeš...snaž se, aby psané nebylo ,,šroubované a roubované"...ať je to jako rozevlátý šál, nebo tráva na louce, když si s ní hraje vánek... může to i řinčet, když se rozzlobíš, ale nemělo by to drhnout :-) zdravím :-)
11.02.2007 21:00:00 | no
Včera jsem se stala trosečníkem minulosti v krinolínách současnosti v náruči Pavla při tanci v Lucerně... parfémy zanikly v potu a kouři cigaret některých nevychovaných mladíků, ale bylo tam nááádherně ;-)
11.02.2007 20:30:00 | Levandule
Hezké! Loto, líbí se mi, co krásy vidíš kolem. Ve všem. Prožíváš si stromy, parky, květiny. Hm... - To my, nevybouřený cucáci, píšem jenom vo tý zhrzený lásce...
11.02.2007 17:43:00 | Gregy
taky si někdy připadám jako trosečník z dávno zapomenuté doby lásky:)
zasnila jsem se:)..díky:)
11.02.2007 15:27:00 | Lizzzie