Ve snářích...

Chladných stínů dlaně prázdné
žehlí mé rýhy času ve tvářích.
Proč neznáme se a věty rázné
necháváme bloudit ve snářích...

Ostrá světla z ulic temných
s raním svitem opět pohasnou.
Proč modlím se a má slova věrná
zas musí v očích Boha vyhasnout...

Poslední paprsek a tuž noci černá
chtěli by mi vyrvat listy ze snáře.
Snad abych nebyla tak slepě stejná,
abych se už podívala lásce do tváře.