Chlívné štěstí mu zahýbá s prodejnými štětkami a nevrací se domů...

Je člověk bez citů a vášní,
Bez rozhřešení,
Bez fóbií,
Bez kůže a mozkových závitů.

Sahá na kominíky,
Získá pouze špínu,
Hledá čtyřlístky,
A ty uvadnou.

Uškrcený strunou,
Unuděný četbou,
Zabodnuté pero v hrudi,
Podřezaný štětcem
A pobodaný šicím strojem.

Naděje a sny ho udusily pod pokličkou přecenění,
Žil představami, které se proměnily v supy a slupli si ho k obědu,
Tomu se říká ztratit vsechno…
Ztratit i sebe…