Mé nitro se stmívá
v soumraku zapomnění
a světlo života
zhasíná v dlaních
Už netoužím
po ničem jiném
ve svých přáních
než po větru věčnosti
co snad jednou odvane
bolest z podvědomí
s odrazem upřímné
vděčnosti
Ta je hodně smutná, myslím, že ten věčný smutek a bolest v podvědomí už zůstane navždy, člověk se s tím musí naučit žít a něčím to přeprat... :)
14.08.2016 17:11:06 | Philogyny1
...vítr je na bolest krátkej-obzvlášť na tu zavrtanou v podvědomí..a vítr věčnosti je jen projekcí vlastních větrů na věčnost..ale co lze - těšit se,
že si jednou uvaříš z čerstvých čtyřlístků hojivej čajík...:-D
13.08.2016 23:45:06 | Frr
Je jako blues,co zatančíme? Když vítr vděčný nám garde dělá pro taneční...,;-)...pro mne velmi patetická
13.08.2016 19:31:46 | básněnka