Troufalost

Dovolte mi troufalost

přirovnat Vás směle

k věcem, událostem

co vnímám jen vřele

 

Když Vás spatřím krátce

úsměv se roztančí

blues se v jazz otočí

hořkost chutná sladce

 

Nejlépe snad přirovnat to

ku letnímu dešti

schladí co třeští

je cennější než zlato

 

Když přijdu k Vám blíže

změní se trochu

však nemějte strachu

to Vaší krásy tíže

 

Snad nejlépe bych mohl říci

je vrcholem té chvíle

na dokonalém díle

a srovnat se dá se skořicí

 

Pak je moment první

kdy srdce zrychlí krok

a ten krok je pak skok

když oči se zaklíní

 

Ten pocit bych srovnat chtěl

s úsvitem v obloze temné

kdy červánky jemné

jsem na očích měl

 

Pak troufalost poslední

na srdci ještě mám

a rád se přiznám Vám

jak úsměv Váš hladí

 

Radost mi nosí jako jen jedna věc

a smutek zahání snadno

srovnat je však není radno

hudba a úsměv Váš jsou rozdílné přec

 

Tak troufalost dovolte drobnou jen

jsem jen básníkem zbrklým

a ve slovech neobvyklým

jsem však snílkem co miluje sen