Nie.
Nie.
Anotace: ...prosím...
Čo je šťastie.
To slovo so zvláštnou
príchuťou.
A bolí to
keď stratíš toho...
...koho bolo
tvoje srdce
pripravené milovať až
do konca.
Tá bolesť
neznesiteľne
prázdna
tupá
až bojíš sa ju zniesť.
Pretože nevieš ako.
Či ešte viac si schopná.
Pripravená.
Uniesť.
To,
čo ti hviezdy podali.
Už nie.
Stačilo.
Ja už nevládzem,
nechcem,
nemôžem.
Nenúťte ma,
prosím.
Niesť to,
čo ma desilo.
Zo všetkého najviac.
Prosím.
Nie.
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk
Milá Sofie, jak moc jsi mi v básni blízká...
Snad mohu, prosím, připomněla jsi mi úryvek textu, který kdesi tu mám na Literu uložený, je autentický, pravdivý, i dnes cítím až úzkost, když si vzpomenu, jak moc já sama "toužila v dálavách mlhovin a hvězd najít blízkou duši, přítele. Někoho, s kým bych si mohla rozumět, povídat. Kdo bude znát moje myšlenky, vědět jak vypadám, přesto mě bude respektovat, mít rád. Toužila jsem najít přátelství, něžně krásné a veselé, s porozuměním, vzájemnou úctou, s touhou po dobrodružství. Tajemství světa. Srdce. Až na věky. Svého E.T. Mimozemšťana. Ale mohl jím být kdokoliv, třeba ze severního pólu Eskymák."
a Ty, milá Sofie, jsi pod mým textem odpověděla :
a dievča padá samo za hviezdou.
Akoby už nič iné nebolo.
Len hviezda, noc a ona.
A hľadá svojho pokémona,
ktorého si môže vyvoliť.
A túžiac po živote,
ktorý sa v tých hviezdach otvára,
padá,
lebo inak to vlastne ani nevie...
Prosím, Sofie, všimni si pozorně, co jsi napsala : túžiac po živote.
Na slůvko "nie" máš ještě mnoho času, věř mi, prosím :-)
Pěkný podvečer, buď veselá a veselejší :-))
Hel.
PS: Omlouvám se za dlouhý příspěvek :-( ... :-)
22.08.2016 19:20:38 | Helen Zaurak