Utekla jsem před tebou
běžela jsem skrz
zdi moře a lesy
Vítr běžel se mnou
lámal stromy vejpůl
větve praskaly jak za ohně
Byl to strach
nebo možná odvaha
která přes rozražený ret
zpívala zalknutě
neohlížet se neohlížet se
Po větru posílals mi dopisy
že hledáš mě ukrytou v sobě
A já po letech píši ti
prstem do vzduchu: Zase před tebou utíkám
protože se nedokážu
rozloučit