Dopis

Na stole dopis položen,
spálí ho, nebo bude čten?
Dopis, co do srdce bodá,
než-li ho někdo k očím podá.

A když ho uchopí někteří,
kteří na smrt nevěří,
kterým nebe je jediná víra,
tak těm se neotvírá.

Jen člověk, jež je osvícen,
položí ten dopis pod svícen
a začne pomalu v duchu číst,
co skrývá tento nesvatý list:

Já žil jsem zde s Váma,
odejít jsem musel, však kama?
Já sdílel jsem Vaše směšné iluze,
však začal jsem se ze sna probouzet.

Nevím zda-li zde ještě jsem,
nebo mě tento svět vydal v plen,
neb stojím, nemohu jít dále,
pokleknout před trůn a korunovat krále.

Král je mrtev, dnes král je jiný,
jemuž se po moci nezbíhají sliny,
nemůže vládnout neživým masám
a proto za něj svobodu hlásám.

Svobodu druhým, ještě mezi živými,
ať užívají mezi charaktery křivými,
však jen vyvolení mohou tak učiniti,
jež ze stáda sběhnou a přetrhají niti.

Neb mistrovským dílem ukončí se mnou ideu,
kterou jsem započal a ke konci ji seberu,
ať se mnou samy ze své vůle odchází,
jen zběhnuvší ovečky do posmrtné extázy.