Černěji už nebude

Vzpomínám si na paže

silné mužské paže a na vůni po holení

smích

protestanskou hladovku za útěky na nebeskej žebřík

protože pamatuj

nikdy tě nepřestane mít rád

londýnský déšť dopadající na záda odsouzených

připomínající násilím otevřené knihy

stránky vyhozené z oken jako rozloučení

které nefunguje

přesně v ten den se mlčení tolerovalo

pocity křivdy a smutku visely oběšené ve sprše

byla puštěná

znělo to jako pláč

noční můry mají ustláno v peřinách

truchlení

jako z práce se vracející prodejná děvka

věc veřejná.