Vyplynulo

Klouzám své tělo do hlubin..

tmavomodré hloubky nezištných tvorů,
strachem halí mé studené údy,
klouzám dál, nezastavitelný,
v krvácejících ranách štípu ódy.

Plynu hlubinu skrze prsty,
na notách bolesti sužuji píseň,
pod kapičkou z otvoru,
jež býval mými rty.

Lebeční důlky vyštípaných panenek,
civí opodál,
tma a vlhko nahým tělem,
groteskně jsem vypadal.

Nemohu!
Hlubina proudí solí k srdci,
skrze krvavé rány mého těla,
naposled zalykám se hrůzou,
toť hlubina po mě chtěla.

Se zastřenými smysly a vodou v uších,
odolávám výbuchu přesolené laviny,
dýchám zlehka, užívám si,
neb stal jsem se.. součástí hlubiny.

A potom,
zaražený přistihnu se,
že usmívám se..