Rozloučení

Bylo to hezké, stálo to za to,
alespoň pro Tebe, neplač, zlato.
Bylo to moc fajn, za to to stálo,
dal si mi moc, já Tobě zas málo.

Chtěl si mě chránit, první chraň sebe!
Já nejsem ta, co strachem se třepe.
Nevinnost? Ha! Já mám lokty ostré,
spíš sám beze mne, pro jednou, posté.

Ta studená postel, ve které spíš
Ti snad poskytne nedobytnou skrýš.
To víš, že na Tě budu vzpomínat,
ale až budu s jiným usínat.

Už se neboj, třebaže někdy zas.
Já Tě ale nechávám na pospas
Tvému osudu.
Nebudu se topit ve studu.
I kdyby mě to všechno sralo!
– Dal si mi moc, já Tobě málo.