Babička

Milá usměvavá paní,
vlasy již bílé má,
stáří se zračí v její tváři,
vždy má na mě čas,
nikam nespěchá,
poslouchá,co říkám,
občas zapomene,
mé jméno,
já vím, kde ji najdu,
vše prominu ji.

Jak prázdný a pustý život,
bez ní mám,
jiné věci,či lidé co poznávám,
přeci babička byla jediná.

Vzpomínka na ni trvá,
život dál plyne i bez ní,
teď babička jsem i já,
vlasy bílé zatím nemám,
i přesto chci být taková,
jako byla ta má...