Kroky

Neviditelné kroky jdou,
jdou světlem, jdou tmou.
Někdy jdou za tebou, kam
mě dneska zavedou?
Na palubě světa chodím,
někdy s hlavou svěšenou,
do zrcadla smutně hledím,
co je s tváří kamennou?
Kam se poděl jas ze tváří,
kam se schoval dívčí smích?
V rohu stojí krásné boty,
ale já je nenosím.
Nadechnu se vůně raní,
snad mě k žití probudí.
A pak začnu bez váhání,
nosit toto obutí, usměju se
do zrcadla, vrásky krémem
uhladím, no co jsem stále
mladá, na svět se už nezlobím.