-3-

Sluneční paprsky hladí tváře

smývají bolest, léčí lháře.

V konečcích prstů bez citu

vznáší se vánek za svitu

nese minulé smutky

naplněné lidskými skutky.

Zavírám oči, hledám klid

v ulicích, kde skučí lid.

Přes vůni květů, ráno kalné

hledání ticha zdá se být marné

když stojím obklopen zdí samoty

ozvěny tu tvoří nové životy.

Rozum říká mi: není tu jiný

co vidí tytéž mrazivé stíny.

Stojím sám, obklopen sny

které vychází z pusté tmy.

Z tmy tvořené bílými těly

spletenými ve vesmír celý.

Dotýkám se tváří těch těl

cítit život bych asi měl

jeden dotek mi však stačí

a sluneční paprsky hladil bych radši.