TVÁŘ

Děkuji za vnímavě výstižnou reflexi, Jardo :-)

16.09.2016 23:48:36 | Amonasr

Děkuji za přijetí :-)

16.09.2016 23:45:09 | Amonasr

Díky za Tvé dojetí, Jiří - je jak hojivá mastička na vysušenou jizvičku :-D ;-)

13.09.2016 17:15:09 | Amonasr

Díky za srozumění, klaune :-) Každý je někde máme, vlastně dotvářejí i naši osobnost - a chlapům jizvy často i sluší, ovšem až po zahojení... ;-))

11.09.2016 11:47:26 | Amonasr

Bezva dovětek - díky za něj :-)

10.09.2016 13:04:42 | Amonasr

Díky, Ivo - když už táta není, tak mu snad neublížuje, že ho tu občas přetavuju (někdy více a někdy méně zastřeně) do veršů ;-) A pokud to odněkud vidí, tak už se určitě dávno chytil za nos a ví, že láska může být i trpká, stále je to ale láska. A může být i hlubší, než ta uměle přeslazená :-)

10.09.2016 13:04:17 | Amonasr

Představy ztvárněné do podoby veršů dávají našim citům konkkrétní podobu. Myslím, doufám, že v době naší smrti se nám vyjeví všechny souvislosti, které nám za života unikaly, nebyli jsme si jich vědomi, či je záměrně přehlíželi. A pak pochopíme... komu jsme ublížili, komu pomohli. Ta hořká příchuť velké nespravedlnosti zůstává živým. Čestla jsem různé knihy. že při umírání, kdy už je člověk jednou nohou na onom světě, se setkává s těmi, co odešli před ním. Kdoví? Halucinace odumírajícího mozku? Možná, že v tom, že nevíme, je naděje. U mě se postupem času hořké příchutě stírají a přichází smíření. Možná tohle bude znít blbě a nerada bych, abys to špatně pochopil - jestli sis Ty takového tatínka nezasloužil, pak on Tebe ano... pro Tvoji lásku k němu, přes tu bolest, přes to všechno. Mám Tě ráada, mon ami.

10.09.2016 14:07:41 | Iva Husárková

Krásná slova, Ivo, a vůbec nic nezní blbě, děkuji ;-)) Každá těžká zkušenost, kterou si člověk v životě projde, ho může zlomit nebo ho naopak motivovat, dodat mu houževnatost apod. To si vybíráme každý sám, čemu dáme přednost nebo na co nám stačí síly. Nežehrám na stinné stránky svého dětství a nehledám v nich příčiny a alibi svých pádů, omylů a chyb, jako to dělají mnozí, podle mě ke své škodě. Spousta dětí to měla a má mnohem těžší a já ve srovnání s nimi měl vlastně ohromné štěstí na úplnou rodinu a dětství bylo šťastným obdobím mého života i navzdory některým křivdám, ale kdo je nezažil. Myslím, že člověk by neměl nic vyčítat osudu, ale brát ho jako něco, co mu bylo dáno do vínku, aby se s tím nějak popral. Jak to uchopíme, to už totiž můžeme ovlivnit - jsem principielně pro pozitivní přístup ke každé situaci, nevzdávat nic předčasně. S odstupem většinou zjistíme, že vše mělo svůj smysl a i když nám to něco vzalo, dalo nám to zpravidla ještě víc :-)

10.09.2016 15:04:01 | Amonasr

Že jsi nezahořknul a máš pozitivní přístup k životu, že Tě to zlé posílilo, máš rád lidi, dokážeš se radovat a těšit, jsi moudrá, nádherná čistá bytost, mám z toho takovou radost... že se mi chce běhat dokolečka po stropě... já ti nevím, ale Tvá slova mi působí potěšení... jsem dojatá a musím si k tomu poslechnout Čajkovského b moll... zavřu oči a nechám to v sobě doznívat... moc děkuji a... promiň ó veliký, ale opravdu jsi... Krásný den. :-)))

11.09.2016 06:25:48 | Iva Husárková

Přeháníš, Ivo, ale úsměvně krásně - díky :-)) Jen s tím stropem to doopravdy ale raději nezkoušej... ;-)) Mimochodem, Čajkovského Klavírní koncert b moll, byla moje srdeční záležitost v době gymnaziálních studií - je to už sice strašně dávo, ale tak živé, jako by to bylo včera ;-) Tedy ne, že bych ho od té doby neposlouchal, ale spíš s tímhle nádherným dílem už hodně šetřím, aby se mi nepřejedlo. Jednou jsem ho ale slyšel hrát na Pražském jaru nějakého původem ruského pianistu žijícího v Americe, syna slavného skladatele (ale už nevím kterého) a ten ho zahrál tak osobitě jinak, aby byl originální, že mě to až uráželo. Na takovéhle ikony si prostě člověk nechce nechat sahat, když už si s nimi v sobě cosi jednou spojil. Prima neděli! :-)

11.09.2016 11:36:22 | Amonasr

Dobře, na strop nepolezu, dokud mi to nepovolíš. B moll je i moje srdeční záležitost... jak to udělal? Že se pokaždé cítím tak, že to ani nedokážu vyslovit... božsky... Sláva géniům! A sláva lidem, kteří myslí a cítí (to je na Tebe) :-)))

11.09.2016 12:29:53 | Iva Husárková

I na Tebe :-))) ;-)

11.09.2016 12:46:10 | Amonasr

:-)))

11.09.2016 13:05:08 | Iva Husárková

jemu ne...ale Tobě...nám...když vracíme se...k bolestným vzpomínkám... cestám, které už nikam nevedou...z.

10.09.2016 13:51:03 | zdenka

Někdy ale i slepé uličky mohou napovědět lepší směr... :-)

10.09.2016 13:55:41 | Amonasr

možná proto, že nebývají slepé...úsměv.z.

10.09.2016 13:57:37 | zdenka

:-DD Pěkně jsi mě doběhla, Zdeno, díky :-D Tohle opravdu můžu a s chutí ;-))

10.09.2016 14:04:58 | Amonasr

Krásná reflexe, Zdeno, mně moc blízká - děkuji :-)

10.09.2016 12:57:45 | Amonasr

:-)

09.09.2016 21:29:31 | Amonasr

Díky za srozumění, CePe – potěšilo :-) I když to samozřejmě nikomu nepřeju ;-)

09.09.2016 21:29:14 | Amonasr

Ano, Phil, máma byla tichá, nenápadná a milující tichou láskou bez zbytečných slov... :-) On sice zůstal i táta, ale těžce jsme k sobě hledali cestu celý život. Na spoustu ne těch nejhezčích zážitků z dětství, spojených s jeho občasným opileckým despotismem, jsem postupně zapomněl a osvobodil jsem se od nich. Ale při občasném zpětném ohlédnutí se mi zrovna tohle pronikavě hořké zklamání vybavuje stále stejně živě, jako by to bylo dnes – samozřejmě to byla jen ona pověstná špička ledovce, cosi se v tu chvíli náhle prostě přede mnou zhmotnilo. A vlastně až s takto obrovským odstupem mi dochází, že jsem mu to asi už neodpustil – i když jsem se mu to nikdy nesnažil oplácet, spíš naopak… Myslím, že i dnes by si rodiče měli občas uvědomit, co je pro jejich děti opravdu to nejdůležitější. A že nechuť věnovat jim zájem a čas, když to nejvíc potřebují, se jim nevyhnutelně vymstí, i kdyby ji alibisticky kompenzovali všemožnými náhražkami… :-)

09.09.2016 21:27:26 | Amonasr

Díky Mileno, za citlivý otazník k zamyšlení. Láska je myslím v každém člověku (až na patologické výjimky), ale někdy se zamotá do slepých uliček a nedokáže bohužel najít tu správnou cestu… ;-)

09.09.2016 21:17:53 | Amonasr

Otázky, které jsou myslím aktuální stále, dnes možná víc než kdy dřív… Díky za naléhavou reflexi, Ivano :-)

09.09.2016 21:17:19 | Amonasr