chlácholivá...

naštěstí  ticho  pořád  ještě  popraskává

v  pendlovkách  prorostlých  svlačcem

v paměti  manžet  z  vystydlého  vosku  svící

pozhasínaných    fujavicemi

  míjí  nás  světelné  hodiny

    sýčka   sýčkujícího

 v  liánách  dračího  stromu

koráby  z písku dál  brázdí

pískoviště  vykostěného  dětství

a orobincem  věčně  klopýtají

vrásčité   lásky

zlíbané  sladkou  rosou

mámení

víno  si  rosolovatí  v  amforách

na  dně  ztroskotaných  moří

střídavě   houstnou  a  řídnou

mračna  sebezpytů

a  obzory  dálek  dosud   nedohořely

ačkoliv  bezustání  mží

na  papírové  rakve  karnevalů

kde  jsou  za  největší  hvězdy

rozchechtaná  nedochůdčata  smrtiček

 s  čokoládovou  kosou..